Rostislav Křivánek
Doteky

​

Doteky, doteky, doteky...

Ve skalách, na lukách, u řeky.

Krajina mlžnatých úsvitů.

Kráčíme vstříc tomu pocitu,

kdy naše těla se zahalí travou

deštivá oblaka táhnou nám hlavou,

voda nám prosákne do tepen, do žil,

ten, kdo se nedotknul, jakoby nežil.

 

Pohladit dlaněmi vrásčitou kůru

ve větvích slyšet zpěv andělských kúrů,

opřít se o skálu, políbit mech,

se šaty svléknout i starost a spěch,

bosýma nohama projít tmou do světla,

dovolit sasance, aby v nás vykvetla...

 

Stát se tou krajinou. Pokleknout v pokoře,

všechno, co dole je, to je i nahoře.

Kruh žen se uzavřel propojen rukama.

Rodí se vzájemnost z kořenů utkaná,

rodí se obrazy ze studny času.

Dívej se. Nedýchej. Vnímej tu krásu